2. trimestr s Béďou

Druhý díl o těhotenství s Bechtěrevovou nemocí je tu! Jak se nemoc začala projevovat? Jaké příznaky se nám objevily?

V těhotenství ten čas utíká jako voda. A tak jsem opět poprosila holky, zda by mi krátce nepopsaly svůj další trimestr. Můj krátký popis jsem vám sepsala samozřejmě taky.

Nečetli jste článek 1. trimestr s Béďou? Prokliknout se na něj můžete tady.

Začátek 2. trimestru za všechny prachy

Momentálně jsem v 19tt.  V průběhu 4. měsíce se u mě z ničeho nic objevil zánět močového měchýře (podotýkám, že na to netrpím, hlídám se, ven se oblékám více než dříve a už vůbec nevysedávám na něčem studeném). Zánět „močáku” mi společně s nasazenými ATB rozhodil pleť a zažívání. A cca deset dní po doléčení se přihlásil Béďa.

A to s takovou razancí, že jsem čtyři dny byla odkázaná na pomoc druhých, neotočila jsem se sama v posteli, nezvedla se z ní a posazeni na toaletu = nadlidský úkon. Béďa se ozval do SI a pravé kyčle. Neuvěřitelná bolest a tepání. Jakoby se cela noha chtěla rozkočit. Našlápnout na ni? Vůbec! Takže všechno táhly pres nedotčenou nožku berle.

Druhý den po propuknutí ataky jsme se po telefonické konzultaci na revmatologii domluvili na indikaci léku Medrol, bolest však neustávala. Následující den jsme jeli přímo na revmatologickou ambulanci na kortikoidový opich, který naštěstí trochu zabral a následující dny se mi ulevilo.

Dneska je to týden od propuknuti ataky a cítím se výrazně lépe. Dokážu s berlemi na nožku už našlapovat, otočím se v posteli a taky se z ní sama zvednu. Dle revmatologie jsme snížili dávku Medrolu, než budu moci úplně našlápnout na nohu sama. A pak využijeme fyzioterapii. 

No je to něco, ale jinak těhu super! Zatím žádné obtíže z gynekologického hlediska s mimi a cítím se taky dobře. Těším se, až budu moct odhodit berle a vyrazit na prochajdu. Věřím, že za týden budu zase jako rybka. Omezila jsem kvůli zánětu cukry, piju zázvorový čaj, vyhlížím lepší zítřky a moc se těším na mimi.

Přeji všem ostatním těhulím, ať požehnaný stav zvládají co nejlépe. Držím nám palce - Aneta

S Béďou si vážím každého hezkého dne

Druhý trimestr se mi pomalu blíží ke konci a ačkoliv mám bolesti bohužel pořád, už jsem si nějak zvykla vážit si každého hezkého dne, kdy nekulhám nebo kdy jsou bolesti zvládnutelné.

Mimčo naštěstí vypadá v pořádku, hodně kope, což napomáhá vědomí, že to všechno podstupují vlastně pro něj. Navíc mám skvělého partnera, který mě obskakuje a je mi schopný i desetkrát za den donést vodu nebo podat telefon nebo cokoliv, protože já zrovna ležím a bylo by příliš bolestivé se zvednout. Taky dost přidává to, ze kromě těch bolavých nohou a zad nemám (ťuk, ťuk, ťuk) zatím žádné další těhotenské problémy. 

Co se týče mého boje, akupunktura není vůbec špatná (i když si nejsem jistá, na kolik opravdu pomáhá a nakolik se jedná o placebo). Dva, tři dny poté jsou bolesti o něco lepší. Nejvíce mi asi pomohla soukromá fyzioterapeutka, která se zaměřuje právě na těhotné a má zkušenosti i s nějakými Bechtěreviky. Právě ona mi ukázala spoustu fíglů, jak se zanícenými SIčky pracovat, jak spát, sedět, vstávat. Předvedla mi nové cviky, vysvětlila důležitost nejen automobilizace, ale taky stabilizace. Jít k ní bylo zatím asi nejlepší rozhodnutí.

Naopak mě trochu zklamal přístup revmatologie. Jelikož prášky (antirevmatika), které mi ve druhém trimestru povolili užívat, nezabraly, nevěděli moc co se mnou.

Na větu „tak to musíte nějak vydržet,” jsem už byla vyloženě alergická.

Sama jsem si navrhla, jestli by mi nemohli napsat alespoň rehabilitace, když nejdou masáže ani žádné další procedury. „No, nevím, jestli si s vámi ti naši fyzioterapeuti poradí. Ale můžeme to zkusit.” Trochu mi svitla naděje, když se doktor zmínil o tom, že se na mé první cvičení přijde podívat sám primář. Z čehož nakonec sešlo a rehabilitace dopadly příšerně. Poslouchat neustálé poznámky o tom, že neví, co se mnou, protože jsem těhotná, a že existuje telefonní seznam cviků pro lidi s mou chorobu, ale pro mě asi jen tři cviky, a že si holt musím určit priority, vám moc nepřidají. Korunou všeho bylo, když jsem si vyslechla, že ženy jako já se asi rozhodují spíše si dítě nepořizovat, protože u nich na revmatologii se objeví tak jedna za rok!

Což mě přivedlo k otázce, jak je to možné, když se nemoc nejvíce projevuje před třicátým rokem života. Když na FB skupinách jsou desítky takových žen, které si navzájem radí a podporují se. A moc mě mrzí odmítavý a ignorující přístup zrovna na místě, kde by vám měli pomoci nejvíce.

Asi to chce ještě čas. A pevné nervy :) A nenechat se odbýt, protože čím víc nás bude, tím spíše se o nás budou zajímat. A třeba při mém příštím těhotenství už budou schopni naslouchat více, zkoumat nové možnosti (nebo se třeba spojit s dalšími odborníky) a pomoci - Romča

Prej je lepší ležet v posteli

Druhý trimestr byl pro mě hezký i bolestivý. Ustoupily těhotenské nevolnosti, konečně jsem se mohla normálně najíst a nespala jsem už skoro celý den. Na druhou stranu se mi po 20tt začaly objevovat bolesti pánve, kyčlí a SI skloubení. Bolesti pánve jsou prý v těhotenství běžné, každopádně mě to občas sejmulo víc, než jsem čekala.

Vlastně po každé fyzické námaze mi dala kyčel a pánev najevo, že tudy cesta nevede. Sedět na židli také nešlo, protože to se hned ozvaly zase sedací kosti, úpony, svaly… no prostě všechno. Přišlo mi kolikrát až vtipný, že si nedokážu normálně obout boty nebo navlíknout ponožky - zaprvý už přes břicho špatně vidím a za druhý s bolavými kyčlemi, zády a SI skloubením to prostě nejde.

Většinu času teda trávím v posteli, kde si nacházím polohy, z kterých mě nic nebolí. Když je mi lépe snažím se jít aspoň na chvíli projít nebo protáhnout. Naštěstí mám nejlepšího partnera pod sluncem, který se o mě stará jak o princeznu. Sice si občas připadám hrozně blbě, když mi musí všechno nosit do postele, ale vím, že bude líp. Miminko vypadá v pořádku, krásně kope a má se k světu. Žádné těhotenské problémy se nevyskytly, takže jsem ráda.

Myslím si, že se bolesti objevily také s přibývající váhou. Ne, že bych přibrala tolik, ale přece jenom je to podle mě pro klouby zátěž. A co se týče těhotenských chutí? Ty k tomu určitě taky nepříspívají. Snažím se jíst hodně zeleniny, ovoce, ale občas mi ty prasárny taky ujedou.

Také jsem si našla soukromou fyzioterapeutku, kam pravidelně docházím a zatím se snažíme najít cviky, které mi budou vyhovovat a nezpůsobí další bolesti. Což mě i přivedlo k tomu, že si každý den do diáře popisuju své bolesti a fyzickou aktivitu. Věřím, že to všechno zvládneme a bude brzo dobře. - Linda

Hledáte ještě příběh Dominiky? Doplním ho případně později. Zatím si můžete přečíst pokračování aneb vítej v 3. trimestru.

Autor fotografie: @aliciapetresc Unsplash.com