3.trimestr s Béďou
Jak probíhá těhotenství s Bechtěrevovou nemocí? Kdo četl články o 1. a 2. trimestru může být nadšený, protože je tu konečně poslední díl - 3. trimestr s Béďou. Děkuju holky za sdílení vašich pocitů. ❤️
Pokud jste minulé články nečetli, zde se na ně můžete prokliknout: 1. trimestr s Béďou a 2. trimestr s Béďou.
Třetí trimestr jsem čekala nejhorší
Ale nakonec jsem začala zase chodit bez berlí a těhotenství jsem si užívala. Samozřejmě v rámci mezí pokročilého stádia těhu, ale záda a kyčle mě nebolely. Takže super! Co bylo ale na prd? Zhoršené dýchání. Zadýchávala jsem se, i když jsem šla na toaletu. Hodně jsem se taky snažila ležet, protože jsem měla zkrácený čípek a bylo mi to nařízeno lékařem
Nicméně maličká už chtěla ven ve 34. týdnu, ale naštěstí se podařilo kontrakce zastavit a týden jsem si poležela v nemocnici. A pak jsem doma musela opravdu jen polehávat. Měla jsem plánovaný porod císařským řezem vzhledem k TEP (pozn. red. totální endoprotéza kyčelního kloubu) a taky jsem si nevěřila, že bych přirozený porod se ztuhlými zády zvládla. Nakonec si malá opět řekla a narodila se akutním císařským řezem ve 37. týdnu s krásnými mírami 2960 gramů a 49 centimetrů.
Moje rekonvalescence byla uměrná mému stavu po císařském řezu. Břicho bolelo, záda si seděla, roztažený hrudní koš se vracel zpět (to bylo pekelný). Ale po 14 dnech si vše hezky sedlo. Ted má malá 7 týdnů a cítím se v rámci mezí ok. Každý den chodím na procházky s kočárem a dávám okolo 5 kilometrů svižnou chůzí. Záda mě bolí v kříži, to je pravda. I ta ztuhlost je nepříjemná, ale nejhorší je pro mě asi zvedaní maličké. Ale začínám pomalu cvičit střed těla a zapojovat ostatní svaly.
Věřím, že břicho brzo posílím a můj stav se zlepší. Z hlediska Béďi musím překvapivě zaklepat na zuby, že držím. Takže Béďo, díky, že mě nezlobíš! - Aneta
Třetí trimestr začal úplně pohádkově
Víte jak? Dovolenou u moře. Změna prostředí, teplo po dlouhé zimě a spousta pohybu byly důvodem toho, že jsem se po psychické stránce cítila fakt dobře. Bolesti jsem zvládala mnohem lépe, a tak nějak jsem celou situaci vnitřně přijala s tím, že se nebudu stresovat. Nebudu myslet na to, jak dlouho to ještě bude bolet a co bude po porodu, jak mě všichni straší.
Dost mi v posledním trimestru opět pomohl partner. K esíčkům a problémové chůzi se totiž přidaly i bolestivé ztuhlosti a křeče v zádech, které mě každou noc budily, a dokud mi je nerozmasíroval a já si nedala navíc ještě paralen, nebyla jsem schopna znovu usnout. K tomu mě na pohybu začalo dost omezovat rostoucí bříško, takže v devátém měsíci jsem si už opravdu připadala jako ta stařenka s chodítkem, která se z postele zvedá půl hodiny. 😀
I přesto jsem se snažila chodit co nejvíc to šlo (na což byly super trekové hole) a každý den hodinu cvičila podle fyzioterapeutky (pokud jsem nebyla vyloženě unavená). Těhotenské problémy se mi naštěstí až na pár drobností vyhnuly a teď už jen čekám na grand finále. Do porodnice jsem donesla potvrzení od revmatologa, že mohu rodit spontánně, i když by mi prý mohl a rád dal i doporučení na císaře. Což do mě bohužel dost tlačilo i mé blízké okolí. Ale já pevně věřím, že to zvládnu a že všechno dobře dopadne. Díky moc za velkou inspiraci.
Porod jsem nakonec zvládla i bez císaře. A upřímně… na zanícená esíčka, kvůli kterým jsem do té doby nemohla vůbec ležet na zádech, jsem si ani nevzpomněla 😀 - Romča
V třetím trimestru se vše zlomilo
První a druhý trimestr byl hrozně hezký. Jako kdyby mi nic nebylo. Cítila jsem se bez bolestí až na nějakých pár dní, které jsem ale přisoudila ke špatnému spánku. Začátkem 7. měsíce se to zlomilo a začala jsem cítit bolesti kyčlí a krční páteře. Nejspíš vyšší váhou a změnou těžiště těla. Postupně se přidala obrovská únava, která už mi ani nedovolila moji dávku těhotenské jógy. Byla jsem jako chodící nebo spíše kulhající a sténající troska. Také mi moc nedopřálo bydlení ve 4. patře bez výtahu.
Poslední asi 3 týdny do porodu pro mě byly neskutečně dlouhé. Vaření se stalo absolutně vysilující, úklid to samé. Občas jsem zkusila alespoň skákat na balóně, klidně při vaření nebo u televize, abych změnila ležení v posteli za nějaký jiný pohyb. Červenec byl neskutečně teplý, nemohla jsem se ani pohnout. Říkala jsem si, že jestli budu rodit v takovém dusnu, tak to snad ani nezvládnu. Moje největší radost byla, když domů přítel dovezl klimatizaci, to byla neskutečná úleva! Bolesti kyčlí a krční páteře stále bolely, ale alespoň jsem mohla dýchat.
Překvapilo mně, že bolesti SI skloubení se nějak moc neozvaly, protože ty mám nejvíce zasažené. Tak moc jsem si přála už porodit, aby se změnilo těžiště a ulevilo se mi. Teda doufala jsem, že se mi uleví. Setkala jsem se dokonce i s tím, že mi už tu bolest pár lidí nevěřilo. Poslouchat, že to přeháním nebo že to nemůže být tak hrozné, nebylo vůbec příjemné. Pokud ale někdo tuhle nemoc nemá, nemůže vědět jaké to je. Takže jsem jim to odpustila a dál neposlouchala. Soustředila jsem se pouze na sebe a na své zdraví. Protože mě čeká dlouhá cesta s miminkem a to nesmím zklamat.
Odnosit miminko s touhle nemocí je dar. Proto obdivuji všechny maminky, které to zvládly a přeji nastávajícím matkám mnoho sil a hlavně se nevzdávat. Je to těžké, to neříkám, ale stojí to za to! - Dominika
Třetí trimestr Béďu nebavil
To, že mi bude ve třetím trimestru nejhůř jsem čekala. Přece jenom tělesná hmotnost vyroste do velrybích rozměrů. A já se jako velryba fakt cítila. Moje záda prostě nějak nebyly ready na 10 kilo víc než normálně. 😀
Takhle. Mně dělá i v netěhotným stavu problém obléknout si ponožky nebo si zavázat boty. A s břichem a deseti kilama nahoře? To nešlo. Kdyby mě neobouval partner, nevyjdu celý třetí trimestr z domu. 😀 V tomhle se ten Béďa fakt ukázal. Jinak si myslím, že mě Béďa extrémně nezlobil. Esíčka a kyčle sice trochu bolely, ale nic hroznýho to nebylo. Spíš už byl s bříškem problém si nějak pohodlně lehnout, to jo. Chodit. Sedět. Dýchat. Prostě těhotenství. V tomhle si myslím, že Bechtěrevova nemoc v těhotenství nepomáhá. Že si člověk musí nacházet furt nějaký polohy, který nevadí jak břichu, tak zádům atd.
Asi každá těhotná žena mi potvrdí, že třetí trimestr utíká hrozně pomalu. A s Béďou ještě trošku pomalejš. Ale nakonec to všechno dobře dopadlo! Kdyby vás zajímalo, jak probíhal porod, popsala jsem ho ve článku Můj porodní příběh.
A kdybych měla shrnout šestinedělí? Naprostý bájo!!! Kila šla dolů neskutečnou rychlostí, takže se mi šíleně ulevilo. A Béďa? NIC! Celých 6 týdnů bez bolestí. To byla paráda vám povím. Na chvíli jsem se zase cítila jako zdravá holka. Ono to tělo potřebovalo síly na malou princeznu, tak mi Béďa dal na chvilku pokoj. Po těch 6 týdnech se ale zase vrátil. Prej aby mi nebylo smutno. - Linda
Autor fotografie: @jankoferlic Unsplash.com