Moje válka s tím šmejdem na B

Linda mluví o Bechtěrevovi jako o Béďovi a říká, že většinu času se snaží přijít na to, co se mu líbí. Jakkoli je mi ohromně sympatický pozitivní přístup, rozhodl jsem se vydat jinou cestou. S Béďou jsem vstoupil do války – protože on už ji se mnou tiše pár let vede. Mým cílem proto není hledat co se mu líbí, ale to, co fakt rád nemá: chci tomu šmejdovi život komplikovat dokud nezmlkne a nenechá mě na pokoji. Protože jsem po diagnóze jakýkoliv bojovný duch postrádal, sdílím s vámi tyto myšlenky s domněnkou, že by někomu mohly být užitečné.

Je mi 31 a diagnózu jsem dostal loni. Osm let jsem chodil po doktorech a řešil záda. „Musíte víc cvičit, mladý pane! Posilte střed těla a bude vám líp, uvidíte! Běžte na fyzioterapii a neseďte tolik.” Až asi sedmého lékaře napadlo mě poslat na revmatologii, kde se zjistilo, že SI klouby, ale i hrudník a krk už mám zasažené. Diagnóza AS a já poprvé zjistil, kdo je můj protivník.

Má aspoň 9 let náskok. Potichounku páchal zkázu, vytvářel zánět, a dělal můj život horší. Že jsem na to nepřišel sám považuji za zásadní omyl. Jasně, máte věřit doktorům a ne si googlit, co vám může být. Ale mě experti zklamali a cenu za jejich špatný úsudek teď platím já. Nicméně, neviním primárně doktory, ale svoji neschopnost si získat informace a přijít svépomocí na to, co se děje. Výsledek je zjištění, že Bechtěrev již dlouhá léta činí nezvratnou zkázu mému tělu.

A to je přesně důvod, proč jsem se rozhodl pro agresivní přístup ve znamení „zajatce neberu”.

Krok 1: Získat „intel”

Sun Tzu v Umění války napsal, že„Kdo zná protivníka a zná sebe vybojuje sto bitev beze ztrát. Kdo nezná protivníka, ale zná sebe jednou zvítězí jednou prohraje. Kdo nezná protivníka ani sebe ztratí každou bitvu.“ Jelikož sebe už celkem znám, začínám dohánět své informační manko na straně nepřítele. Jako digitální špion špicluji lékařské weby, výzkumné zprávy, fóra na Redditu i Facebooku, čtu knížky a stovky článků. Stávám se na svého nepřítele expertem. Poznávám jeho slabá místa a způsoby, jak je atakuje konvenční i celostní medicína. Poznávám zbraně hromadného ničení ve formě biologické léčby a docházím k rozhodnutí, že ji musím za každou cenu získat.

Krok 2: Zmást

Bechtěrev by chtěl, abych zalehl, propadl depresi, a začal se litovat. Tuhle fázi již mám naštěstí za sebou. Sun Tzu taky řekl, že každá válka je založena na lsti a klamu. Mou lstí je dělat, že žádnou nemoc nemám. Necítít se a netvářit se jako potenciální invalida či lůzr genetické loterie. Žít maximálně aktivně, s pozitivním přístupem a vědomím, že kontrolu mám pořád já. Minimálně nad tím, jak se k tomu celému postavím. Odhodlaná mysl a aktivní tělo není něco, co mu bude po chuti. Nebude to chápat a tak se možná zas na chvíli uchýlí ke spánku a mně dá víc času na přípravu.

Krok 3: Zbrzdit

Ve válce se silnějším nepřítelem nezbývá než bojovat jako partyzán. Chytře, efektivně, ale taky agresivně a maximálně účinně. Denně cvičím sám a teď i několikrát týdně s trenérem. Každý den jsem 2 min. pod studenou sprchou. Chodím do sauny. Jím protizánětlivou stravu a hromadu doplňků stravy. Snažím se být v klidu, kvalitně spát a co nejvíc se přes den hýbat. Nepiju a nekouřím. Učím se správně dýchat a taky po stoosmdesáté zkouším meditovat. Jsem taky daleko opatrnější se svou pozorností a věnuji ji jen tomu, na čem mi záleží. To znamená, že řada lidí, akcí, ani informací mě už nezajímá. Můj život je jednodušší a vzdušnější. A hladina kortisolu níže. Všemi těmito prostředky odebírám nemoci palivo pro její rozvoj. Aktivně potlačuji zánět, zbavuju se ztuhlosti a vracím se do formy. Jinými slovy: maximalizuji vše, co můžu v boji udělat svépomocí. A není toho málo.

Krok 4: Protiútok!

Když válčíte s biochemickou mašinérií vlastního imutního systému, potřebujete silný arzenál. A tím je biologická léčba.

Protože mám v sobě i díky výše uvedenému málo zánětu, zřejmě si na ni počkám. Ale je to můj primární cíl. Vím, že v téhle válce konečné vítězství není – ale nasazení bio léčby je mu nejblíže. I kdybych měl čekat roky nebo si zvyšovat v době odběrů crp, udělám to. Pokud se budu muset přestěhovat, tak ať. Mé zdraví je pro mě nejvyšší hodnotou což můžu říct zejména proto, že jsem o něj přišel. Vím, že získání biologické léčby dokáže nemoc zastavit a já můžu mít pořád celkem normální život. Je to jediná šance na protiútok a zastavení nepřítele. Vydrancové území už se nespraví a škody zůstanou navždy – ale šance, že už se nerozšíří, je stejně úžasná.

Tak tolik můj válečný plán. Víte, doktoři mi říkali: „budťe rád, že nemáte roztroušenou sklerózu nebo nádor!” Ano, mají pravdu: protivník mohl být horší. Ale i tak je to zákeřná svině. Proto je třeba mu se mu postavit nejen s vytrvalostí, ale i strategií. Nevím, jestli ta má vyjde. Možná ji změním až toho budu vědět víc. Ale cíl zůstane stejný: vyhrát a znovu žít normální život, ať už to bude stát cokoli!