#2 AIP není jen přísná dieta
Které potraviny AIP nedovoluje a jak je to s užíváním léků? Mohou tuto změnu jídelníčku podstoupit těhotné i kojící ženy?
A četli jste i první díl rozhovoru? 💛
Luci, mohla bys vypsat alespoň pár potravin, které se při AIP musí vyřadit? A proč?
Jasně, ale musím se krotit, ať se tu moc nerozvášním, je to moje oblíbené téma. (smích) Během první fáze AIP – eliminace – vyřazujeme obilniny, luštěniny, ořechy a semínka, mléčné výrobky, rafinované cukry, umělá sladidla, vejce, ostrá koření, lilkovitou zeleninu, imunostimulanty, kávu, alkohol… a pro vše je dobrý důvod. Například vejce obsahují lysozym, což je látka, která přenáší toxiny skrze střevní stěnu do těla a dráždí imunitu. Pšenice obsahuje lepek, který (resp. jeho složka gliadin) narušuje střevo a dráždí organismus ještě 3 měsíce po jeho požití. V mléčných výrobcích najdeme rovnou 3 problematické látky – kasein, laktózu a syrovátku. A cukr je největší popoháněč zánětu v těle, jenž také živí plísně ve střevě (a nejen tam).
Takže musím vyřadit i oblíbené brambory… jak teda správně nahradím polysacharidy v jídle?
Škroby, které nalezneš např. v bramborách, jsou na AIP skutečně minimálně zastoupené, ale stále máš třeba tapiokový škrob, červenou řepu nebo batáty mezi povolenými ingrediencemi… A zcela zásadní jsou nestravitelné polysacharidy – vláknina, které máš na AIP díky bohatému příjmu zeleniny spolu s houbami a ovocem opravdu dostatek, takže se nemusíš bát. Jinak dej si pozor na fruktózu z ovoce, protože její příjem je na AIP omezený. Doporučuje se nepřesahovat množství 15–20 g denně. Proto je vhodné nejíst více než 2 kusy či hrsti ovoce za den a upřednostňovat nízkosacharidové druhy (např. borůvky a maliny).
A jak je to s váhou? Trochu se bojím, že při tolika porcích zeleniny musím zákonitě zhubnout…
Jo, o tom bych mohla z vlastní zkušenosti bohatě vyprávět (smích). V době mého průchodu AIP eliminací jsem totiž ještě nebyla v oblasti výživy natolik vzdělaná, abych si uměla nastavit dostatečně výživný jídelníček, a dostala jsem se ze své zdravé startovní váhy do těžké podvýživy. To ale byla naprosto zbytečná chyba! Stačilo mít někoho, jako jsem já teď… Zkrátka Lucka před 3 lety koučovaná Luckou teď. (smích)
Obecně je u AIP běžné, že při přechodu na tento styl stravování zhubneme pár kilogramů (cca 2–4 kg), protože se odvodníme. Náš organismus totiž přehazuje pomyslnou výhybku ze sacharidů na tuky jakožto primární zdroj energie. Poté bychom ovšem už váhu ztrácet neměli, máme-li dostatečný přísun kalorií… A to byla přesně ta chyba, kterou jsem já udělala. Jedla jsem přesně podle pravidel AIP, ale příliš malé porce, a mé tělo pak bylo v kalorickém deficitu. A ještě jedna věc – často se setkávám s tím, že hubení lidé mají strach jít do AIP, protože by ještě více zhubli… Jenže podvýživa a extrémní hubenost také vycházejí ze střevního mikrobiomu, takže paradoxně to, že žena „jako lunt“ nastoupí na tuto přísnou protizánětlivou dietu, jí může pomoci v následujících měsících zdravě přibrat.
Jak správně jíst, aby měl člověk dostatek makronutrientů (základních živin)?
Základem je mít opravdu velké porce a nešetřit s tuky. Pokud máte porci jak pro chlapa, i když jste křehká žena, je to správně! Co se tuků týče, je potřeba oprostit se od jejich démonizace, která je v naší společnosti nastavena, a brát je jako kamarády (bavíme-li se o těch povolených při AIP): zeleninu zalít olivovým olejem, do smoothie přidat avokádo, dát si farmářskou slaninu… A pokud si nejste jistí, obraťte se na odborníka, či si spočítejte v kalorických tabulkách, zda se nepodvyživujete.
A jak je to s léky? Můžu dodržovat AIP, a přitom je dál užívat?
Určitě ano. AIP nezabere hned a něco člověka musí udržovat ve funkčním stavu, pokud už je nemoc tak rozjetá… Důrazně nedoporučuji vysazovat léčbu bez konzultace s lékařem – a ten vám ji nesníží, dokud nebudete mít prokazatelně lepší výsledky a nebudete se cítit lépe. Postup je tedy opačný: nejprve se jde na AIP i s léčbou, po výrazném zlepšení symptomů se skončí eliminace a až teprve pak – během znovuzařazování – se ve spolupráci s lékařem snižují léky. Výjimkou jsou ovšem ty léky ze skupiny NSAID, které užíváme na bolest (např. aspirin, ibuprofen…). Pokud je lze omezit tak, aby vám to neubližovalo, je vhodné to udělat. Přispívají totiž ke zvýšené propustnosti střeva…
Já osobně jsem brala Prednison a Plaquenil po celou dobu eliminace a až poté jsem začala pod dohledem lékařky pomalinku vysazovat léky. Trvalo to ještě několik dalších měsíců!
Napadá mě, jak je to u těhotných a kojících žen? Mohou AIP také vyzkoušet?
Dodržovat AIP během těhotenství či kojení je možné, mám spoustu takových klientek. Zatímco při kojení je vliv AIP na tělo stejný (akorát se musí jíst ještě větší porce a svačiny kvůli výdeji živin), u těhotenství je to velmi individuální. V těle každé nastávající matky probíhá velká hormonální bouře, která může autoimunitu buď potlačit až do úplné remise, anebo naopak výrazně zhoršit. Nicméně v obou případech těhotným ženám doporučuji jíst protizánětlivou stravu a zároveň naslouchat svému tělu. Například spousta nastávajících maminek nemůže ani cítit maso, takže jim rozšiřujeme jídelníček o jiné zdroje bílkovin – a to už je personalizovaná forma AIP.
Když bys mluvila z vlastní zkušenosti, co myslíš, že je u AIP nejdůležitější? Je to nastavený režim? Nebo silná vůle?
Upřímně si myslím, že zcela nejzásadnější je převzít odpovědnost za vlastní zdraví. Naše činy totiž zákonitě ústí v důsledky, s nimiž se potýkáme. My lidé s autoimunitou nejsme OBĚŤMI špatných genů či zlého osudu, ale TVŮRCI, kteří si mnohdy nevědomě tvoří život jinak, než by chtěli… a pak každý lamentuje „proč zrovna já, co jsem komu udělal/a…“
Jako stoik a zdravotní kouč zastávám názor, že veškeré utrpení si vytváříme sami – ať to fyzické, nebo mentální. A právě tímto převzetím odpovědnosti se nám otevírá cesta. Nejprve ale musíme učinit rozhodnutí, že se skutečně chceme uzdravit a že jsme si z té nemoci vzali, co jsme si vzít měli. Vše má totiž svůj smysl a žádná nemoc nám nepřichází do života jen tak.
Zadruhé je důležité věřit Autoimunitnímu protokolu a jít do něj naplno. Žádné „tak já to AIP zkusím a uvidím“ – zkrátka nastavit si SMART cíl (např. jak za rok bez bolesti běžíš 10kilometrový závod) a skutečně si za ním jít. Z toho přirozeně vyplyne disciplína, která ti pomůže vydržet všechny ty kroky mimo komfortní zónu – a těch bude nemálo…
A do třetice, jak jsem již zmiňovala – znalosti. Musíš vědět, co jíst a nejíst, jak se nepodvyživit, kdy jít spát, jaké suplementy brát, kolikrát týdně cvičit, jak efektivně zpracovávat stres… je toho hodně. Právě proto doporučuji svůj online seminář AIP od A po Z, neboť ti opravdu pomůže nastavit si AIP co nejefektivněji.
„Když znáš svoje PROČ, disciplína přijde sama.“
Luci, poradíš čtenářům, jak se správně motivovat? Dokážu si představit, že změna jídelníčku může být pro někoho stresující. Máš nějaký tip?
Mám – můj koučink! (smích.) Teď se trochu směju, ale myslím to vážně. Za jednak klienty hlídám, aby měli vyváženou, chutnou, pestrou a výživnou stravu, která je nebude frustrovat, a za druhé každý klient má jako bonus ke koučinku můj support 24/7, takže se na mě může kdykoliv obrátit.
Osobně si myslím, že mít AIP kouče je ta nejlepší volba. Vede tě na tvé cestě ke zdraví, je ti oporou, odpovídá na každou tvou otázku, dohlíží na tebe, ať neděláš zbytečné chyby, pomáhá ti s tvými překážkami, vzdělává tě, rozšiřuje ti obzory a motivuje tě. Pokud máš zájem si můj AIP zdravotní koučink vyzkoušet, poznávací hovor zdarma si zarezervuj ZDE.
Skvělé je také mít kolem sebe lidi, kteří si AIP také procházejí a zažívají ty stejné obtíže jako ty. V mé FB skupině Lucky AIP najdeš přes 1500 dalších lidí, kteří ti mohou být oporou. Navíc tam pravidelně sdílíme tipy, recepty a inspirativní příběhy. A pravidelně dělám ve FB skupině i na Instagramu @lucky.aip živá vysílání, kde se na mě můžete obrátit se svými dotazy.
A v posledním díle rozhovoru vám pořádně představím Lucku i její služby. ✨ Pokud byste měli zájem o konzultace, je úplně jedno na jakém konci zeměkoule se nacházíte. Lucka má totiž i online schůzky a mezi jejími klienty jsou lidé z Islandu i Saudské Arábie.
Pokračování rozhovoru máte zde.
Autor fotografie: archiv Lucie Podolové