Na rozvoj autoimunitní nemoci má větší vliv prostředí než geny

Jak vznikají autoimunitní nemoci? Kde je ten hlavní spouštěč? V rozhovoru s MUDr. Terezou Černou si popovídáme nejen na téma autoimunit, ale hlavně si představíme funkční medicínu. Ta se zaměřuje na chronické choroby, k pacientům přistupuje individuálně a u nemocí hledá příčinu.

Jaký je rozdíl mezi klasickou a funkční medicínou?

O tom bych mohla mluvit velmi dlouho. Rozdílů je mnoho, zároveň ale mají tyto dva směry velmi společného. Hodně lidí si myslí, že funkční medicína je alternativní postup, ale není tomu tak. Vychází z klasické západní medicíny a využívá běžné dostupné prostředky jako jsou laboratorní testy, klinické vyšetření, anamnézu a tak dále. Funkční medicína jde opravdu do hloubky, zaměřuje se na chronické onemocnění nikoli na akutní stavy. Liší se hlavně v tom, že se snaží hledat hlubší příčiny nemocí a má k pacientům komplexní přístup. 

Na pacienta máme mnohem více času, tím pádem se zabýváme nejen příznaky, ale také obecně jeho životním stylem, psychikou, vztahy a jeho aktuální životní situací, což v běžné ambulanci není možné. Na rozdíl od klasické medicíny, která se zaměřuje na konkrétní diagnózu a potlačení symptomů, funkční medicína se zaměřuje na pacienta a na příčiny vzniku daného onemocnění. Základní informace o funkční medicíně jsem sepsala do e-booku, který si může každý stáhnout zdarma na mém webu.

Funkční medicína je u nás stále v začátcích. Jak je to ve světě? 

Máte pravdu, u nás v České republice je funkční medicína stále v plenkách a teprve si hledá své místo v povědomí laické i odborné veřejnosti. Bohužel zde panuje i mnoho mýtů, které jsou založené na nedostatečných informacích. V západní Evropě a USA je situace lepší, povědomí je větší. Problémem je ale také to, že funkční medicína není hrazena ze zdravotního pojištění, což se doufám časem také změní. Lidé si čím dál více uvědomují, že svoje zdraví mají ve vlastních rukou a zájem lidí určitě stoupá. Na druhou stranu je dobré si říci, že to není přístup pro každého. Vyžaduje totiž aktivní přístup a motivaci každého klienta.

Vždy budou existovat pacienti, kteří nechtějí měnit životní styl a radši si každý měsíc zajdou pro recept na léky. Pokud takový přístup zvolí, je to v pořádku, ale měli by mít dostatek informací. Co vidím jako hlavní překážku je neznalost mezi odborníky či lékaři, což mne osobně mrzí a beru to jako svůj osobní cíl tohle vnímání změnit. 

Troufám si říct, že časem bude pouhé předepsání kortikoidů jako jediná léčba (např. ulcerózní kolitidy) bez informování pacienta o léčivém potenciálu změny stravy, životního stylu, spánku, psychického a mentálního rozpoložení, vnímáno jako postup non lege artis čili postup, který neodpovídá nejvyššímu dosaženému vědeckému poznání. 

Proč podle vás vznikne autoimunitní nemoc? Plno studií dokazuje, že geny nemusí být hlavní příčina. 

Ano, máte pravdu. V posledních desetiletích byl boom genové medicíny, kdy se předpokládaly významné objevy po dekódování lidského genomu, ale skutečnost je tomu velmi vzdálená. Dnes se často mluví o epigenetice – což jsou faktory, které naše geny ovlivňují, kde hraje hlavní roli náš životní styl. Těmi faktory myslím vlastně vše, s čím přicházíme do kontaktu ať už je to strava, viry, bakterie, životní prostředí ale i naše psychické rozpoložení. To vše má vliv na biochemické pochody v těle a dochází k vypínání a zapínání různých genů. Na rozvoji autoimunitního onemocnění má podle posledních poznatků mnohem větší vliv prostředí než naše geny. 

Proč se to neví už dávno?

Dříve se totiž předpokládalo, že hlavním řídícím místem v buňce je její jádro, kde je uložena genetická informace. Dnes ale víme, že mnohem důležitější je buněčná membrána, která neustále vyhodnocuje, co se děje v okolí a díky tomu ovlivňuje, které geny se mají zrovna přepisovat. Proto se ve funkční medicíně zaměřujeme také na cílenou prevenci a zajímají nás všechny detaily o pacientovi, což v praxi znamená, že doporučujeme i genetické testy, abychom věděli, kde jsou slabá místa. Informací je dnes k dispozici tolik, že může být opravdu náročné udržet nějaký zdravý životní styl. A proto klientům říkám, že všichni nemusí dělat všechno – v tom nám analýzy DNA mohou pomoci rozhodnout, na co se zaměřit nejvíce.

„Vrhla jsem se po hlavě do studia funkční medicíny i přes nepochopení okolí, proč to dělám, když mám atestaci, jisté místo v prestižní nemocnici, dvě malé děti… Ale já prostě musela.”

Co se z takového DNA testu o sobě můžu dozvědět?

Ten výčet je opravdu široký, ale zjednodušeně řečeno se dozvíte, v kterým místech vaše tělo potřebuje pomoci. Může se jednat o riziko deficitu vitamínů, vyhodnocuje se zánět, jak jsou na tom naše kosti, oxidativní stres, jaké máte sklony k metabolismu cukru a tuků a tak dále. Díky tomu pak můžu klientovi ukázat, na co se má primárně zaměřit. Zjednodušeně řečeno nám testy pomáhají k lepšímu nastavení prevence – prostě víme, s jakými kartami život hrajeme.

Jaké testy se ve funkční medicíně ještě používají?

Kromě všech testů z klasické medicíny jako jsou zobrazovací vyšetření, laboratoř atd. se ve funkční medicíně provádí mnoho dalších velmi podrobných testů. Nejčastěji je to analýza střevního mikrobiomu, různé hormonální testy, DNA testy, testy na zjištění zátěže těžkými kovy a toxiny nebo pro funkční medicínu typický test organických kyselin, který informuje o různých biochemických pochodech a deficitech v těle. Testy jsou dobré v případě, že se nám přes všechna opatření nedaří zlepšit zdravotní stav. 

„Nedokážeme být sami sebou ani sami se sebou.“

Střevní mikrobiom a zvýšená střevní propustnost. To je téma, které plno lidí slyšelo, ale málokdo ví, o co jde… 

Střevní mikrobiom je velmi skloňované téma a je častým předmětem výzkumu. Zkusím to trochu popsat, ať se to čtenářům lépe představí. Za normálních okolností funguje střevo jako velmi inteligentní bariéra, která rozhoduje, co pustí do krevního oběhu a co ne. Stručně řečeno má propouštět jen „to dobré“. Bohužel tuto střevní bariéru narušuje velké množství faktorů – toxiny, léky, chemické látky v prostředí, stres, chronické infekce, špatná strava (ultra-zpracované potraviny, saturované tuky, alkohol, nedostatek vlákniny, rafinované cukry…), které působí nerovnováhu střevních bakterií. 

Jakmile dojde k narušení střevní bariéry a těsné spoje buněk střevní výstelky se otevřou, dostávají se do těla i větší molekuly a bakterie, na které může reagovat imunitní systém a vytváří se chronická zvýšená zánětlivost. Problém pak může vzniknout kdekoli po těle. Symptomy jsou různorodé – některé studie prokázaly souvislost zvýšené střevní propustnosti s autoimunitními chorobami jako jsou roztroušená skleróza, lupus erythematodes, revmatoidní artritida, dále s alergiemi, chronickým únavovým sydromem, astmatem, fibromyalgií, obezitou ale i psychickými nemocemi.

Co je podle Vás největší problém dnešní doby? Stres? Špatná životospráva? 

Je to určitě souhra vícero faktorů. Dnešní doba je velmi rychlá, zaměřená na výkon a tím pádem často stresující. Základní problém vidím v tom, že jsme prostě odpojeni sami od sebe, nedokážeme vnímat signály v našem těle, že se něco děje. Nedokážeme být sami sebou ani sami se sebou, neumíme odpočívat, relaxovat a sytit své potřeby na všech úrovních – tělo, mysl, duše. Nemoc není z mého pohledu negativní. Je to vlastně jediný možný stav, který nám říká, že nám unikla nějaká rovnováha. Velmi často nevědomě, proto to není důvod klást si nemoc za vinu, spíše se zastavit, ohlédnout se a nechat přijít ten AHA moment, který nás nabádá, že takto to dál prostě nejde. 

Hodně s tím souvisí i celkový odklon od přirozenosti a přírody, jsme dnes obklopeni obrovským množstvím toxických látek ať už ve stravě, ovzduší, půdě, vodě, kosmetice, které nás extrémně zatěžují. Instantní řešení samozřejmě neexistuje, je to problém na více úrovních nejen v oblasti zdravotnictví, ale také v oblasti průmyslu (např. potravinářský, farmaceutický…), politiky, ekologie… Začít můžeme ale sami u sebe, na úrovni rodinných systému, komunity a věřím, že se naše společnost dokáže uzdravit, pokud budeme propojovat informace a poučíme se z chyb, které už jsme napáchali.

Jak se funkční medicína staví k Bechtěrevově nemoci? 

Funkční medicína se zaměřuje na chronické choroby, kam patří i všechny autoimunitní nemoci včetně Bechtěrevovy choroby. Klasická západní medicína je dnes na vysoké úrovni, co se týká akutní a specializované péče, bohužel u chronických chorob tento přístup selhává. Ve zkratce funkční medicína se zaměřuje na objasnění kontextu vzniku určité nemoci u daného člověka v danou dobu a hledání příčin namísto pouhého potlačování symptomů. 

Je něco, co byste bechtěrevikům doporučila? 

Nejprve bych je chtěla podpořit. Z mého pohledu totiž chronická nemoc neznamená nevyléčitelná a je potřeba vzít odpovědnost do vlastních rukou. Moderní léky mohou velmi pomoci zmírnit obtíže a mají své nezastupitelné místo, ale tím se nemoc sama o sobě nevyléčí. Důležité je si ujasnit, zda se člověk chce léčit nebo vyléčit. Z pohledu pacienta je ideální spolupráce lékařů klasických a celostních (třeba funkčních). Tam kde jsou limity jedné, může pomoci druhá, to je důležité si uvědomit, že tyto principy nejdou proti sobě.

Dávat doporučení obecně je velmi těžké, protože léčba se může velmi lišit u různých lidí i přesto, že mají stejnou diagnózu, v tom se liší funkční medicína od klasické. Vzhledem k tomu, že se bavíme o autoimunitním onemocnění, neobejdeme se určitě bez důkladné očisty a uzdravení střevního prostředí, protože ve střevě sídlí velká část našeho imunitního systému. Jednak přes stravu, různé doplňky a vitaminy dle individuálních deficitů. Pohyb je dalším z hlavních pilířů, u bechtěreviků obzvlášť. Pravidelný každodenní pohyb je nutný k zachování hybnost páteře a dle studií i snižuje bolestivost. 

Jednou za čas rozhodně doporučuji cílenou léčebnou tělesnou výchovu pod dohledem fyzioterapeuta, nápomocná bývá a fyzikální terapie např. magnetoterapie, elektroléčba atd. Ideální je postupovat se změnami pozvolna, přenastavit si jemně své každodenní návyky, protože tak budou změny lépe udržitelné v dlouhodobém horizontu. A zdůraznila bych také péči o psychickou pohodu, kde máme velkou škálu možností – meditace, dechové techniky, relaxační techniky, psychoterapie, či různé terapie zaměřené na tělo (různé druhy masáží, tanečně pohybová terapie, Somatic experiencing, Feldenkreisova metoda, atd.).

Když se vrátím k Vaší pozici rehabilitační lékařky. Vysvětlila byste, na co se tedy specializujete? 

Rehabilitační lékařství je velmi širokým oborem. Jednoduše řečeno se snažíme pacienta po jakékoli nemoc nebo úrazu dostat do maximálního možného funkčního stavu, aby mohl žít plnohodnotný život. V nemocnicích se staráme o pacienty po těžkých úrazech, mozkových mrtvicích nebo velkých operacích na lůžkových odděleních rehabilitace, kde lékař je hlavním koordinátorem celého týmu dalších odborníků (fyzioterapeut, ergoterapeut, psycholog, logoped, protetik, sociální pracovník…). Ke mně do ordinace chodí hlavně pacienti s bolestmi páteře či jinými potížemi s pohybovým aparátem. 

Co Vás přivedlo z funkční medicíně? Kde nastal ten zlom?

Nebyl to zlom, spíše postupný proces. Řekla bych, že nejvýznamnější podíl na tom má mateřská dovolená, kdy jsem si dovolila dát pauzu od klasické medicíny a s příchodem dětí přehodnotila svůj hodnotový systém. Shodou okolností jsem v té době objevila Honzu Vojáčka a začala jsem hledat informace o funkční medicíně. To mě opravdu ohromně nadchlo a viděla jsem v tom velký smysl. Ale svoje nadšení jsem ještě asi na rok odložila, abych si dodělala atestaci z rehabilitace a poté jsem se po porodu druhého syna začala naplno věnovat studiu funkční medicíny. 

Přednášíte na Škole klinické naturopatie, kde Vás čtenáři ještě mohou najít? 

Na Škole klinické naturopatie přednáším druhákům předmět Klinické vyšetřovací metody. Nadále se věnuji rehabilitačnímu lékařství na malý úvazek v ambulanci v Rehabilitaci RaF na Praze 3. Od ledna 2023 se bude moje ordinace funkční medicíny přesouvat z Centra Be balanced do vlastní ordinace na Praze 6. Dále mne čtenáři mohou potkat na sociálních sítích Facebooku a Instagramu nebo můžou poslouchat můj podcast Funkční medicína s Terezou Černou, který je dostupný na Apple Podcasts a Spotify. Všechny informace o mě jsou na mé webové stránce www.terezacerna.cz.

Máte příběh klienta, který Vám utkvěl v hlavě? 

V hlavě mi utkví skoro každý. Setkávám se s neuvěřitelnými příběhy. Krásné jsou například takové aha momenty, vzpomínám na jednu klientku, se kterou jsme řešily nárazový vysoký tlak, díky kterému musela i občas záchrankou do nemocnice. Ta její úleva byla doslova viditelná, když zjistila, že svůj zdravotní stav může vzít do vlastních rukou, že to není jen o tom do smrti brát léky, což jí tvrdili lékaři a přesvědčovali, že nic jiného s tím nejde dělat. Setkala jsem se také například s tím, že příčinou dlouhodobě vysoké sedimentace (což je jeden ze zánětlivých parametrů) u klienty byly prsní implantáty, ačkoli tomu lékaři nevěřili, klientka to vzala do svých rukou a rozhodla se k explantaci tedy vyjmutí implantátů. Po operaci její sedimentace klesla. Samozřejmě mne těší každé zlepšení zdravotního stavu, které klienti zažívají. Nejúžasnější je pro mě vždy to, když klienti zjistí, že o svém zdravotním stavu rozhodují oni sami.  

Neuvěřitelné, jak je vše propojené. A co paní pomohlo s nárazovým vysokým tlakem?

Bylo to samozřejmě více věcí. Zaměřily jsme se zejména na dechové techniky, aby lépe zvládala náročné emoční situace, ve kterých nejčastěji docházelo ke zvýšení krevního tlaku. Klientka je zvládla zařadit do pravidelného denního režimu, a to mělo opravdu velký efekt. Dále jsme upravily jídelníček – zařadily jsme potraviny bohaté např. na oxid dusnatý (najdeme ho v červené řepě), který funguje vazodilatačně čili roztahuje cévy a tím dochází ke snižování krevního tlaku. Doplnily jsme chybějící mikronutrienty: vitamin C, vitamin D, omega 3 mastné kyseliny, hořčík, koenzym Q10. Dále jsme podpořily kardiovaskulární systém skrze pravidelný pohyb nebo třeba saunování