Ahoj, já jsem Barča a povím vám příběh. Příběh o svícnu, pod kterým byla ta největší tma na světě. Proč mluvím o svícnu? Protože jsem zdravotní laborantka, která pracuje s krví pacientů (i bechtěreviků) každý den již 3 roky a vím, jaké jsou jejich výsledky. Protože můj děda měl Bechtěreva a lupénku, ale než jsem ho stihla poznat (a vůbec zjistit, proč byl na fotkách vždy tak shrbený), tak umřel. Protože jsem studovala farmacii (a nedostudovala) a stejně jsem nerozeznala hned typické příznaky a chodila s bolestí zad 6 let, než mě to trklo. Teď mám 28 let a s diagnózou jsem 2,5 roku.

Ahoj, já jsem Zdeňka a už ani nevím, kdy jsem se svou diagnózu dozvěděla. Můj život je s dětmi jeden velký kolotoč.

Ahoj! Jmenuji se Hanka a ráda bych vám vzkázala, abyste nepodceňovali své bolesti. Pokud vás něco bolí, bojujte o své zdraví. Kdybych se kdysi víc zajímala a nedala na rady neinformovaného lékaře, mohla jsem být dnes šťastnější. A zdravější.

Ahoj! Já jsem Petr a Béďu mi zjistili, když mi bylo 30 let. Už je to pěkná řádka let, co s tímhle parťákem brouzdáme životem. Naučil jsem se za tu dobu plno věcí. Třeba že nemůžu jíst rajčata. A taky, že mi nejvíc pomáhají skupinová cvičení v Revmatologickém ústavu Na Slupi.